Více než deset let jsem pracovala v redakci celostátního deníku. Od rána do noci, protože události pracovní dobu nerespektují. Večer jsme vypouštěli duši a druhý den začínalo všechno od nuly. Kolegyně naši práci (a neustále se zvyšující nároky šéfů) jednou parafrázovala: „Nejenže po nás chtějí, abychom dělali trojitá salta vzad, žonglovali při tom hořícími kužely a na hlavě udrželi vejce. Ale ještě se u toho musíme usmívat!“ Teď mi to přijde jako naprosto trefné popsání rodičovství. Až na to, že rodiče nemají volný víkend ani jednou v měsíci.
.jpg)
Zatímco dříve měli rodiče jen tchyně, které jim říkaly, co je správné a co ne, my k nim máme ještě sociální sítě. Na těch se každý den dozvídáme další a další ohledy, v nichž bychom měli být perfektní. Nebo se o to přinejmenším snažit. „Stačí deset minut denně…“ je obvyklá hláška.
Deset minut denně na čtení, deset na logopedii, deset na cvičení propadlých kotníků, deset na zubní hygienu, deset na psaní, deset na organizaci pokojíku (nebo bambilion?), deset na skládání lega (protože rozvíjení motoriky), deset na pexeso (protože procvičení paměti), deset na blbnutí bez pravidel, deset na ty správné dotazy (žádné „co bylo ve škole“). Uff. Stihli jste to? S každým dítětem zvlášť? Protože každé dítě potřebuje také rodiče jen samo pro sebe.
A teď mi prosím vás řekněte, proč jste nenechali své dítě jen tak nudit? Vždyť víte, že to dítě nudu potřebuje! A kdy jste ho vypustili na pár hodin ven? Nebo to pro vás není důležité? Z vás asi dokonalý rodič nikdy nebude!
Fakt. Nebude. Dokonalý rodič totiž neexistuje. Nikdy nebudeme schopni naplnit naprosto všechny potřeby našich dětí přesně v okamžiku, kdy bude potřeba. Přesto se o to stále snažíme. A znovu a znovu selháváme. Končíme unavení, vyčerpaní, frustrovaní a nepříjemní. Má to svůj odborný název, který se obvykle používá v souvislosti s náročnou prací: vyhoření.
Podle nového výzkumu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy je v České republice 120 tisíc rodičů s klinickými příznaky vyhoření, dalších 360 tisíc rodičů je vyhořením přímo ohroženo. Což výzkumníci přirovnávají k počtu obyvatel Liberce, potažmo Brna. Jen si to představte. Přijedete do Liberce a nežije tam nikdo jiný než zombie. Bez emocí, bez radosti. Utečete do Brna a tam se všichni zrovna v zombie proměňují.
„Vyhoření se nejčastěji projevuje chronickou únavou, podrážděností, ztrátou radosti z kontaktu s dítětem a pochybnostmi o vlastních rodičovských schopnostech. Znepokojující je, že tady máme téměř půl milionu rodičů, kteří jsou vyhořelí, nebo k tomu mají blízko,“ říká řešitelka projektu docentka Kateřina Lukavská.
Belgická studie z University of Louvain (Mikolajczak & Roskam, 2020), která se zaměřila na mezinárodní srovnání rodičovského vyhoření, potvrzuje, že západní individualistická kultura (včetně té české) klade na rodiče nároky, které jsou biologicky i psychologicky dlouhodobě neudržitelné.
Jaká je z toho cesta ven? Z náročné práce můžete odejít, ale z rodičovství? My nejsme psychologové, vymýšlíme hry pro děti, o kterých si myslíme, že jsou k rodičům laskavé (žádné dlouhé návody, lehké, vhodné na cesty a zároveň vzdělávací). Ale o tom tento článek není. Chceme udělat něco málo pro nás – pro všechny rodiče.
Startujeme kampaň na sociálních sítích, která má ukázat jednu věc: Nejsme v tom sami. Jsou nás statisíce a je naprosto v pořádku se někdy cítit na dně.
Připojte se k nám: #rodicejsoutakylidi
Pojďme si dovolit být nedokonalí. Protože víte, co říkají psychologové: šťastné dítě potřebuje především spokojeného rodiče, ne unaveného superhrdinu.
Autorka: Lucie Rybová, zakladatelka Zvidavci.cz
Zdroje pro další čtení:
-
Zpráva Vlády ČR:
Stres z digitálních médií a vyhoření rodičů (2024) -
University of Louvain:
Studie o rodičovském vyhoření (Mikolajczak & Roskam)